<aside> 💡 Hlavním toxickým účinkem oxidu dusičitého je dráždění sliznice. Nebezpečné pro lidské zdraví jsou už velmi malé koncentrace, jestliže působí po dobu delší než 30 minut.
</aside>
Mezi nejběžnější oxidy dusíku patří oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2).
Amatérsky lze měřit velice spolehlivě především NO2, za pomocí tzv. pasivních samplerů.
Podíl emisí NO2 v NOx u spalovacích stacionárních zdrojů (pístové spalovací motory): 15% NO2 a 85% NOx
OOO-Metodicky_pokynRS-20190708.pdf
V plynném stavu jde o červenohnědý agresivní, prudce jedovatý plyn, vzniká ve spalovacích motorech oxidací vzdušného dusíku za vysokých teplot.
Krátkodobé vystavení velmi vysokým koncentracím dráždí dýchací cesty a může zhoršit astma a vést k různým dýchacím obtížím, jako například kašli, sípání a obtížnému dýchání. Dochází také ke dráždění sliznic. Dlouhodobé vystavení zvýšeným koncentracím může vést například k rozvoji astmatu především u dětí, které k tomu mají genetické predispozice a zvyšovat náchylnost k infekcím dýchací soustavy. Oxidy dusíku se podílejí na vzniku kyselých dešťů, které představují riziko pro ekosystémy – například pro lesy a ryby.
Zdraví lidé snesou bez následků krátkodobé zvýšení koncentrace až na 2 000 µg/m3, proto tyto látky představují riziko obtíží zejména pro děti a citlivé jedince nebo lidi s astmatickými potížemi. Pro ně je za bezpečnou považována koncentrace desetkrát nižší než pro zdravé lidi. Proto byl limit pro krátkodobou koncentraci stanoven na 200 µg/m3.
Oxidy dusíku v ovzduší mohou reagovat s dalšími látkami a dávat tak vznik částicím nebo například přízemnímu ozonu, tedy dalším znečišťujícím látkám.
Imisní limit pro ochranu zdraví (NO2) • průměrná hodinová koncentrace 200 µg.m-3 – maximálně 18× za rok • průměrná roční koncentrace 40 µg.m-3